Čas odejít - Jodi Picoult

Tak tohle je ta druhá kniha z knihovny, kterou jsem si minulý týden přinesla. Pravda ... chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale bylo to mé první setkání s Jodi Picoult, tak jsem byla zvědavá a vydržela ...

Autor: Jodi Picoult

Originální název: Leaving Time
Série: -
Nakladatelství: IKAR
Počet stran: 456

Oficiální anotace:

Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? 
Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá. 

Jak už jsem psala na začátku, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Příběh je vyprávěný z pohledů hned několika postav. Jako první bych asi zmínila Jennu ...

Je to třináctileté děvče, které žije se svojí babičkou. Její matka za tragických okolností zmizela, když jí byly pouhé tři roky a otec se v důsledku toho zhroutil a je v psychiatrické léčebně. Jenna je přesvědčená, že její maminka je stále naživu a je odhodlaná ji  najít. Kontaktuje vědmu Serenity, která se dříve zabývala hledáním ztracených lidí a také detektiva Stanhopa, který se podílel na vyšetřování tragické události v rezervaci, jejíž důsledkem bylo udupané tělo ošetřovatelky a zmizení Alice, Jenniny matky. Právě detektiv Stanhope našel Alici zraněnou a v bezvědomí a odvezl ji do nemocnice. Tam ovšem Alice v noci podepsala reverz a už o ní nikdo neslyšel. 

Jenniny části se střídají s vyprávěním Serenity a Virgila Stanhopa a vše je zastřešováno příběhem z pohledu samotné Alice, Jenniny matky, která se zabývala chováním slonů, převážně jejich truchlením. To už tak trošku napovídá, že je kniha hodně o smutku, ale také o mateřské lásce. Autorka si dala opravdu velkou práci, aby tematiku slonů nastudovala - chování slonů je zde hodně detailně a dojemně vykreslené, hlavně vztahů slonů ve stádě, vztahu matky se svým mládětem, o jejich zvycích. 

Po chvíli vám příběh začne krásně plynout, stránky budou ubývat, ani nebudete vědět jak. A na pozadí protkaném úžasnou africkou divočinou nebo sloní rezervací budete stejně pořád přemýšlet, co se vlastně toho osudného dne v rezervaci stalo, co předcházelo té tragické události s tak děsivými následky.

" .... celý vesmír od nás chce jenom dvě věci: nepáchej záměrně žádné zlo sobě ani druhému a buď šťastná ..... lidé si to komplikují mnohem víc, než je nutné."

Závěr byl pro mě hodně překvapivý, vlastně nedovedu tak úplně říct, jestli se mi to ve finále takhle vůbec líbilo a nebo jsem to jenom nečekala. Ale někde jsem četla, že Jodi Picoult to takhle ve svých knihách má a trošku šokovaný čtenář v závěru není nic neobvyklého.

Za sebe mohu knihu doporučit a určitě nebude poslední, kterou jsem od autorky četla.

Moje hodnocení:   90 %