sobota 1. srpna 2015

Ostrov lhářů - Emily Lockhart





Autor: Emily Lockhart
Originální název: We Were Liars
Série: -
Nakladatelství: Host
Počet stran: 264


Oficiální anotace:
Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE! Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní. Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. Pravá láska. Pravda.






Moje pocity bezprostředně po přečtení? Zklamání.
Čekala jsem něco víc? Těžko říct. Možná něco jiného ... to ano. Takže to zklamání je vlastně zavádějící ... pramení z větší části z toho, že jsem tohle nečekala, i když "to" není žádná pecka.
Knihu Ostrov lhářů jsem četla jako ebook a když jsem ji dočetla, toužila jsem ji mít v ruce.
Potřebovala jsem listovat zpátky a znovu si projít určité pasáže, kde mohly být ty náznaky, že je něco jinak ... to něco, co mi uniká a vede k tomuhle konci. 
Nemyslím si, že by byla tak vynikající, že bych jí potřebovala přečíst znovu ... ale zkrátka si v ní potřebuji ještě zalistovat.
Takže by byla přeci jenom vynikající? 


Mé krátké nastínění ... a shrnutí:

"Vítejte v báječné rodině Sinclairových." Přesně takhle začíná vyprávění takřka osmnáctileté Cadence. Protože přesně o to v jejich rodině jde - působit za každou cenu dojmem báječné rodinky.
Každé léto jezdí Cadence se svou matkou Penny na rodinný ostrov Beechwood. Penny má ještě dvě sestry a každá tady má postavený svůj vlastní dům. Všemu vévodí ten největší z nich - rodinné sídlo, kde žije jejich otec a matka. Na ostrově se Cadence setkává každé léto se svými bratranci a sestřenicemi. Spolu s Johnnym, Mirren a Gatem tvoří onu partu "Lhářů". Užívali si svojí bezstarostnou idylku ... až do osudového léta patnáct, ze kterého si nyní Cadence nepamatuje nic. Šla si zaplavat na jejich malou pláž, ale neví, proč tam byla sama ... a proč měla jen spodní prádlo a tílko, žádný ručník ... to jsou otázky, na které si nedovedla odpovědět poté, co ji mamka našla na pláži, roztřesenou a v šoku.
Od té doby trpí Cadence úpornými migrénami a je uzavřená do sebe. Co se stalo toho osudného léta patnáct? Proč jí nikdo z ostatních Lhářů neodpovídá na její emaily? Nemluví s ní? A proč jí minulý rok matka držela o prázdninách mimo ostrov? 
Dozví se tohle léto - léto sedmnáct pravdu? 
Nebudu už prozrazovat víc, začtěte se a sami začněte rozklíčovávat ona tajemství rodu Sinclairových. Třeba budete při čtení pozornější a přijdete všemu na kloub dřív než já, tedy na konci ...

Kniha sama o sobě je psána čtivě, ale vyprávění z pohledu Cadence působí vzhledem k okolnostem a situaci, ve které se nachází, dost depresivně. Věty jsou místy hodně strohé, jednoduché, ale přesto dokonale dokreslují tu atmosféru, kterou má na vás kniha působit.

"V hlavě mám obra a ten má v ruce rezavou pilu.
Při práci si pozpěvuje a šklebí se, porcuje mi čelo,
prořezává se mou myslí skrývající se pod praskajícími kostmi.
Mám necelé čtyři týdny na to, abych zjistila pravdu."




"Neměli bychom přijmout zlo, které můžeme změnit."

"Udělej to, co se bojíš udělat."


Moje hodnocení:  80 %


Žádné komentáře:

Okomentovat