čtvrtek 13. srpna 2015

Nepoučitelná - Leah Raeder


Nepoučitelnou jsem na našem knižním trhu málem přehlédla ... a že se opravdu snažím nově vycházející knihy sledovat.

Námět zakázané lásky studentky a jejího učitele mě zaujal, byla jsem na knihu hodně zvědavá a docela si od ní i dost slibovala ... a zklamaná rozhodně nejsem.




Autor: Leah Raeder
Originální název: Unteachable
Série: -
Nakladatelství: BETA
Počet stran: 312

Oficiální anotace:
Osmnáctiletá Maise pochází z neúplné a nefunkční rodiny a musí řešit spoustu problémů. Není tedy divu, že si připadá vyzrálejší než její vrstevníci a táhne ji to do světa dospělých. Do jednoho ze starších mužů, v jejichž náruči hledá o prázdninách rozptýlení, se nečekaně zamiluje a ocitá se na bláznivé horské dráze touhy a nebezpečí. Evan je totiž její učitel na střední… Láká je oba jen zakázané ovoce, nebo se mezi nimi rodí opravdová láska? A dá se to vůbec poznat, když se řítíte do neznáma volným pádem?




Maise je osmnáct let, po prázdninách ji čeká poslední ročník střední školy a o své budoucnosti má celkem jasno, chce studovat filmovou produkci.
Prostředí, ve kterém vyrůstala a stále v něm žije, není zrovna ideální. Otce nikdy nepoznala, matka bojuje se závislostí na drogách a zaplétá se do pochybných kšeftů, s pochybnými lidmi. Maise se v podstatě vychovávala sama. Její pohled na svět je proto značně odlišný od jejích vrstevníků, nemá kamarády a vyhýbá se vztahům s partnery jejího věku. Vyhledává muže spíše starší, užije si a hned zase zmizí. Jen se ničím nevázat ...
Až do okamžiku, kdy potká Evana. Přitažlivost mezi nimi je okamžitě vidět a i když se jí zdá, jakoby měli něco společného, po společné noci (tedy ani ne celé noci) Maise zmizí, tak jak má ve zvyku. Ale na tajemného Evana musí myslet pořád ... co by asi bylo, kdyby neutekla?




"Je to příšerné, když toužíte po něčem, co už jste kdysi měli. Přesně víte, co vám chybí. Vaše tělo si jasně uvědomuje, jak se má kolem té touhy sevřít. Snaží se tu prázdnotu zaplnit."








Trošku v šoku je, když Evana potká znovu, tentokrát v učebně a v roli jejího profesora. Hned je jasné, že chemie, která mezi nimi je, přetrvává - je nepopiratelná. Stále je to k sobě přitahuje a tak začíná tajný vztah učitele a jeho studentky ...



"Jestliže je náš vztah založený na tom, že se jedná o zakázané ovoce, co se stane až zákaz padne?"       (str. 199)




"Jediný způsob, jak vyléčit posedlost, je zbláznit se do něčeho jiného."    (str. 204)






Kniha je psána z Maiseina pohledu a ten se mi hodně líbil. I když - byly okamžiky, kdy bych uvítala trošku hlubší pohled do Evanových myšlenek. Maise jím byla úplně poblázněná, což chápu. Evan je vykreslený, jako pohledný, dobře stavěný třicátník a ona právě takovéhle muže v letech upřednostňuje ... vlastně přímo vyhledává. V době, kdy se potkali, jí připadal stejně ztracený a jakoby s něčím bojoval - stejně tak, jako ona sama. Autorka dokázala skvěle zachytit tu atmosféru, která mezi nimi byla, to napětí ... úplně jsem slyšela to praskání J
Evan na mě po většinu knihy působil dost tajemně. Tím, jak je příběh podán jen z pohledu Maise, jsem nedovedla tak úplně pochopit tu jeho fascinaci, někdy mi připadal až jakoby v transu, když ji fascinovaně sledoval při naprosto běžných činnostech a byl tím takřka omráčený.
Po nějaké době mi začínala v mysli vyvstávat otázka jeho minulosti a ano - určitou roli tam také sehraje. Popravdě mě tady příběh trošku zklamal a v mém pohledu ubral Evanově postavě body. Konec byl pro mě hádankou až do úplného závěru. Evan byl v tomhle ohledu nepředvídatelný a tak i když se poslední stránky knihy nesou celkem poklidně, pořád jsem nevěděla, jak to dopadne.

Celkově se mi kniha líbila, hlavně postava Maise, její místy až sarkastické vyprávění, spousta krásných metafor (některé jsem si musela i zapsat do mého poznámkového bloku a podělit se o ně) ... i když to nevidím tak zcela na plný počet, čtení jsem si užila.


"Odešla jsem ven, ale moje srdce zůstalo právě tam, kde jsem ho zasadila. Něžné malé semínko zůstalo a čekalo na slunce"   (str. 53)



"Postel pode mnou byla oblaka a moje kůže vrstva měsíčního světla. A tenhle muž, tenhle úžasný, neskutečný muž byl slunce."   (str. 195)




Moje hodnocení:   87 %


2 komentáře:

  1. Ahoj, super recenze. Mám z knížky podobné pocity. Já se k ní dostala včera kolem půlnoci, když jsem šla spát, že si přečtu pár stránek a skončila jsem ve 4hod ráno, když jsem měla dočteno :-D Jen k té tvé poznámce: "Popravdě mě tady příběh trošku zklamal a v mém pohledu ubral Evanově postavě body." ...kdyby to tam nebylo tak by byl ale zase až moc dokonalej a nereálnej, což by taky nebylo dobře :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, super recenze. Mám z knížky podobné pocity. Já se k ní dostala včera kolem půlnoci, když jsem šla spát, že si přečtu pár stránek a skončila jsem ve 4hod ráno, když jsem měla dočteno :-D Jen k té tvé poznámce: "Popravdě mě tady příběh trošku zklamal a v mém pohledu ubral Evanově postavě body." ...kdyby to tam nebylo tak by byl ale zase až moc dokonalej a nereálnej, což by taky nebylo dobře :-D

    OdpovědětVymazat